Překážka osudu (4. kapitola)

2. července 2013 v 23:12 | Karol
Hermiona kráčela dlouhou chodbou, míříc do sklepení na školní trest. V dívčině zamyšleném pohledu se odrážela nervozita, zároveň se ale nemohla ubránit vtíravým myšlenkám a zvláštnímu pocitu, který jí rozhodně na náladě nepřidával. Musela si přiznat, že tenkrát v učebně lektvarů neodhadla situaci a šlápla vedle, ale ani omylem svého chování nelitovala, a to ani po tom, co od Snapea dostala trest. Byla pouze naštvaná a zklamaná. Vyčítala si svou naivitu, když si myslela, že to Snape nechá bez následků. Ale co měla podle něho asi dělat? Málokdy někomu přála něco špatného a to i v případě Snapea, i když se s ním vyloženě nesnášela. Nechat ho tam samotného v takovém stavu bylo pro ni zcela nepředstavitelné. Ostatní si to asi neuvědomili, ale určitě by byli pořádně vyděšení, kdyby se tam Snape sesunul k zemi v čirém bezvědomí.


Krátce zavrtěla hlavou, aby zahnala všechny své těžké myšlenky. Stále dokola a dokola nad tím přemýšlela, obzvlášť teď, když mířila ke Snapeovi do sklepení. Pokud mohla udělat něco lépe, tak nepřišla na to co. Klid Hermiono, udělala jsi všechno správně. Zachovala ses dobře. No tak! Snažila se povzbudit sama sebe, když kráčela bludištěm chodeb a každým krokem na ni dopadala větší a větší tíha budoucnosti, která na ni čekala v ponurém sklepení. Čištění kotlíků, pomyslela si trpce.

Bála se, protože věděla, že si k profesorovi lektvarů dovolila něco, co on nehodlal tolerovat. Obávala se, že bude pokračovat ve svém chování, kterému čelila na chodbě. Tón, kterým oznamoval, že si vysloužila trest, se jí zaryl hluboko do paměti a připomínal se pokaždé, když to nejméně potřebovala. Bledá tvář, hluboké temné oči. Hleděl na ni tím svým pohledem a sama tušila, že tohle jí neodpustí a dá si pozor, aby už znovu hranici jeho soukromí nepřekročila.

Nedávala pozor na cestu, utápěla se ve svém strachu a svou pomalou chůzí se snažila oddálit nevyhnutelné. Proto sebou náhle polekaně cukla, když se na konci chodby vyřítili dva udýchaní chlapci a začali se mezi sebou hlasitě hádat nad směrem, kterým půjdou dál.

"Říkám ti, že teď musíme doleva!" zvýšil blonďák hlas, až se rozlehl chodbou a donesl se i k Hermioně, která už se ke chlapcům pomalu blížila a začínala rozeznávat hned několik podstatných faktů. Byli to prvňáci a byli ze Zmijozelu.

"Ale ne, Derecku. To je hloupost."

"Přestaňte tu křičet, akorát vás chytí Filch a budete mít malér," ozvala se znenadání pevným hlasem Hermiona. Oba dva sebou polekaně trhli a okamžitě zmlkli otáčejíc se k ní. "Co tu vůbec děláte?"

"Hledáme kabinet pana profesora Snapea," promluvil blonďák a druhý hoch mohutně přikývl.

"Kabinet profesora Snapea?" zopakovala po něm překvapeně. Nechtěla tomu moc věřit.

"No, máme totiž školní trest," ušklíbl se druhý Zmijozel na Hermionu, a ta už své překvapení nedokázala skrývat, proto pouze přikývla, aniž by se hochů dál vyptávala.

"V tom případě vás tam dovedu," pousmála se na ně. Chlapce před ní náhle pohltila úleva, což hned poznala podle uvolněných výrazu a sama doufala, že ani jeden z nich tu silnou úlevu nepozná na ní. Náhle z ní všechno opadlo. Pokud byla nervózní a bála se chvíle, kdy bude se Snapem sama v kabinetě a bude čelit tomu zkoumavému a temnému pohledu, teď z toho necítila téměř nic. Zbyla pouze přirozená obava nebo snad respekt z profesora lektvarů, ale nic z toho, kvůli čemu se zdráhala na trest dorazit. Společně s chlapci se vydala ke sklepení. K dřevěným dveřím sešli po kamenných schodech a zaklepali.

Dveře se otevřely téměř okamžitě. Tyčil se v nich sám profesor s kamennou tváří a ledovým pohledem, který sklonil k malým prvňákům. "Ano… naše slavná dvojka," nadhodil potichu jízlivým tónem ke studentům před sebou, aniž by je pozdravil, a zvedl zrak k Hermioně, která postávala za nimi. Úšklebek se mu nebezpečně prodloužil. "A slečna Grangerová," dodal.

Dva studenti k němu stěží zakláněli své tváře, než téměř sborově pozdravili a na pokyn Snapea vešli dovnitř. Hermiona celou skupinku uzavírala, a tak za sebou zavřela dveře a, už když se otáčela, cítila ten povědomý zápach. Přesně ten samý byl cítit i před dvěma dny v učebně. Pevně sevřela čelisti, protože v kabinetu bylo opravdu nedýchatelno, a otočila se směrem do místnosti. Pátravě se po ní rozhlédla, jako by hledala příčinu toho pachu.

"Hned vám zadám práci, jen chvíli vydržte," otočil se k ní Snape. Hermiona, která stále postávala u dveří, nepatrně přikývla. Snape se přemístil klidným krokem k vysoké komodě, kde měl několik malých lahviček, také ale velkých sklenic, ve kterých ukrýval celou řadu různých přísad. Probíral se sklenicemi, hledal tu správnou, a když na ni konečně narazil, vrazil ji jednomu z chlapců do rukou.

Hermiona byla mimo celé dění. Rozhlížela se po ponurém kabinetě, ve kterém vládl jasný pořádek a řád. Hned naproti dveřím dominoval pracovní stůl, na kterém teď leželo několik knih a hromádek spisů. Zlehka naklonila hlavu a přimhouřila oči, aby si mohla přečíst hřbet knihy. Léčebná magie… to dívku hned vrhlo zpět k myšlenkám, proč vůbec školní trest dostala. Nepředpokládala, že by se Snapeovi udělalo z ničeho nic špatně. Za poslední dobu se hodně změnil. Pohubl. Nemusela se na to soustředit, ale bylo to tak výrazné, že to nešlo přehlédnout. Udělala pomalu krok směrem ke Snapeovu pracovnímu stolu a nahlídla k dalším knihám. Léčba pomocí lektvarů, Lektvary minulých století, 1. díl léčivých lektvarů A - K, 2. díl... Nepotřebovala vidět víc, aby si domyslela, že Snape má očividně problém. Zdravotní problém.

Mimoděk k němu sklouzla pohledem. Postával u vysoce postavených polic a unaveným zrakem prohlížel sklenky vyskládané na poličce. Levou rukou se lehce opíral o kus nábytku a další rukou posouval sklenice naplněné lihem a přísadami do lektvarů. Tvář se mu v lících propadala, únava mu sršela z očí a z každého pohybu, který udělal, a přesto, když k Hermioně prudce otočil tvář, měl oči ocelově pevné bez žádné známky slabosti.

"Pojďte za mnou," zavrčel ke všem provinilcům a otevřel dveře v rohu místnosti. Vedly do soukromé laboratoře, která byla veliká tak akorát, aby se do ní vměstnali čtyři lidé. Vysoké zdi byly pokryté policemi od země až po strop a uprostřed stál podlouhlý stůl, který byl kolmo připojen ke kratšímu.

Chlapce umístil k malému stolu, ke kterému si hoši přinesli tři sklenice naplněné kopřivami, které měli pečlivě nasekat. Pak už se Snape konečně otočil k Hermioně, která postávala u zdi a prohlížela si pečlivě vyrovnané ampule na policích. Všude, kam se podívala, viděla, že něco není v pořádku. Byla tím fascinovaná a zároveň z toho měla velmi zvláštní pocit. Lektvar proti bolesti, životabudič, lektvar pro zacelení ran, lektvar proti spáleninám. Na chvíli snad měla pocit, že se ocitla někde na ošetřovně v zásobárně lektvarů a ne v osobní laboratoři samotného Severuse Snapea.

"Až zde budu dělat exkurze, určitě vás o tom budu informovat," ozval se náhle Snape Hermioně těsně za zády. Prudce se otočila a málem do něho vrazila. Stál kousek od ní s lehce povytaženým obočím a sarkastickým úšklebkem na tváři. Zjevně narážel na to, že Hermiona si soukromou laboratoř prohlíží a všímá si všech detailů, což mu rozhodně neuniklo a ani náhodou se mu to nelíbilo. "Ale teď bych ocenil, kdybyste se chopila své práce, která na vás už čeká," ukázal rukou k dlouhému stolu, na kterém byly tři středně velké kotlíky.

Hermiona Snapea obešla a přistoupila ke stolu, letmo nahlédla do prvního kotlíku a hned musela znechuceně zkřivit tvář, když na dně spatřila několik zbytků použitých přísad, které bylo potřeba pouze vyvařit. Snape se okamžitě otočil a vydal se ke dveřím, ovšem v těch se ještě zastavil a otočil se k Hermioně přes rameno. "Snad vám nemusím připomínat, že to máte čistit ručně." Vítězně se ušklíbl vychutnávaje si ten okamžik, než se prudce otočil, a zmizel v druhé místnosti.

Hermiona si vyhrnula svetr až k loktům a hned poté, co kotlík pečlivě vyprázdnila od všech kostí a dalších zbytků, sáhla po drátěné houbičce. V laboratoři panovalo hrozivé ticho. Ani dva prvňáci neměli odvahu prohodit mezi sebou pár slov, a tak pouze pokorně sekali kopřivu za kopřivou a chvíli co chvíli syčeli bolestí, když se o květinu spálili. Během několika minut už měli na rukou zarudlé fleky.

"Hrozně to pálí," zamumlal blonďatý Dereck ke svému spolužákovi, který pouze otráveně zamručel a snažil se soustředit na práci, aby si nepřidělal další bolest. Hermiona se věnovala čištění kotlíků. Ze začátku měla pocit, že nad drhnutím stráví celou věčnost, ale nakonec se to nezdálo tak hrozné. Čas utíkal a práce ubývala. Chlapce Snape propustil v době, kdy začínala čistit poslední kotlík, a tak byla od té chvíle v tmavé laboratoři sama. Drhla menší kotlík z cínu, který vypadal dost opotřebovaně, a rozhodně nepochybovala o tom, že si Snape dal záležet na výběru toho, co Hermioně svěří. Očividně nehodlal riskovat poškození nějakého lepšího kotlíku. S rutinním pohybem se topila i ve svých myšlenkách a zároveň každou vyčištěnou desetinu centimetru v duchu oslavovala. Párkrát se v laboratoři mihl i Snape a to asi ne z důvodu, že by tam něco potřeboval, ale že se zkrátka chtěl pokochat pohledem na Hermionu drhnoucí kotlík. Pokaždé, když se protahoval kolem stolu a něco hledal, na rtech mu visel úšklebek nechutné spokojenosti.

Když už měla práci skoro hotovou, náhle se z druhé místnosti ozvala hlasitá rána a v dalším momentě třískot skla. Samým šokem se jí zpomalilo srdce, které v další vteřině nabralo vysokých obrátek. Upustila houbičku na dno kotlíku a napjatě vyčkávala na svém místě. Po poslední zkušenosti se už do ničeho motat nechtěla a byla přesvědčená, že Snapeovi akorát něco upadlo na zem. Ovšem kdyby mu upadl flakónek, neudělalo by to hluk desítek tříštících se skleněných ampulí a sklenic. Nechala houbičku ležet v kotlíku a váhavě přešla ke dveřím, do kterých nakoukla.

Severus Snape postával nad rozbitou policí, o kterou se zlehka opřel, když se mu zamotala hlava, a která váhu nevydržela. Naštěstí na ní byly připravené pouze prázdné ampule, které teď ležely všude na zemi, roztříštěné na tisíc kousků, rozdupané tvrdou podrážkou a potříšněné rudou krví. Snape se hrbil nad tou spouští a levou rukou si svíral pravou dlaň pořezanou od skla. Hněv mu sršel z očí a bledost tváře každou další vteřinou podtrhávala vztek i šok. Zapůsobila síla reflexu a on zcela nepochopitelně natáhl ruku pod padající ampule, i když už nic zachránit nemohl. Právě naopak, zbytečně si pořezal ruku. Pořezaná dlaň mu silně krvácela. Měl na ruce hned několik tržných ran, krátkých i dlouhých.

Hermiona na něho krátkou chvíli šokovaně hleděla a v duchu se potýkala s dost silným dilematem. Pokud mu nepomůže, otočí se na patě a vrátí se do laboratoře, bude to působit opravdu dost podivně. Pokud mu ale pomůže, bez pochyb si vyslechne další řádku sarkastických poznámek a možná dostane i trest. No nebyla tu teď kvůli tomu, že chtěla Snapeovi pomoc, když se mu udělalo při hodině špatně? To, že si našel záminku v tom, že se procházela v čase večeře po chodbě, bylo směšné a lehce prohlédnutelné. I on to dobře věděl.

Snape k dívce prudce zvedl svou tvář a zabodl se do ní černýma očima. Jako by pouhým pohledem naznačoval, že pokud se opováží překročit práh kabinetu, osobně se postará o její bolestivou smrt. Ani to Hermionu neodradilo. Nebelvírská odvaha se pro jednou zase projevila, a tak pomalu vešla do kabinetu a z hábitu vytáhla svou hůlku. Snape byl pravák a v pořezané ruce by teď hůlku rozhodně neudržel, proto si dlaň nemohl sám ošetřit. Už mu chtěla na zakrvácenou dlaň beze slov namířit, Snape ale ruku hbitě stáhl a počastoval Hermionu pronikavým pohledem, než se na patě otočil a zmizel v dalších dveřích, které vedly do jeho soukromých komnat.

Hermiona se proto otočila k rozbité poličce a s tichým: "Reparo" opravila polici i ampule. Když se Snape po krátké chvíli vrátil zpět do kabinetu, nic nenasvědčovalo tomu, že by se tu před pár okamžiky událo něco závažného.

Jeho dlaň nepřestávala krvácet. Prosakovala už i bílá látka, kterou si Snape na ruku silně tiskl. Krom toho mu začal pramínek krve sklouzávat po zápěstí, a tak mu brzy zašpinil manžetu bílé košile. Hermiona po dlouhé době prolomila tíživé ticho.

"Můžu vám to vyléčit, kdy-"

"Opravdu si myslíte, že bych svěřil své zdraví do vašich rukou?" skočil Hermioně s arogantním tónem do řeči a tázavě pozvedl obočí. Hermiona musela usoudit, že v tuhle chvíli má opravdu pravdu. Ani ona sama netušila, zda by kouzlo zvládla, ale pokusit se o to mohla.

"Máte nějaké obvazy?" Nevzdávala se s hmatatelnou snahou v hlase.

Snape přešel pomalu ke stolu, lehce se o něho opřel, než na Hermionu udiveně pohlédl. Ona si snad chce vysloužit další trest, pomyslel si. "Ne," odsekl hlubokým barytonem a po krátké odmlce pokračoval. "Ne, v žádném případě obvazy," odsekl pečlivě každé slovo, aby Hermiona konečně pochopila, že se opravdu nechce stát experimentem její zdravotní péče. Dívka na něho chvíli upírala zrak, než sklonila pohled k látce, která potřebovala každou chvílí vyměnit. Nenápadně si povzdechla nad tvrdohlavostí dospělého muže, která se spíše rovnala tvrdohlavosti malého dítěte. Sama s tím ale nic udělat nemohla, a tak se pouze otočila na patě a zmizela na chvíli v druhé místnosti. Když se vrátila, držela v ruce lektvar pro zacelení ran. Vzala ho právě z police, kterou si tak prohlížela.

"Obvaz! Hned! Nebo jdu rovnou za Poppy." Zadívala se mu nekompromisně do očí a snad poprvé mohla v jeho očích spatřit čiré rozhození. Pokud čekal cokoliv, tohle rozhodně ne. I tak si chtěl zachovat vlastní důstojnost, a proto se nehnul z místa a bez výrazu dívce pohled opětoval.

"Nepřinutíte mě."

"V tom případě si pro vás za chvíli přijde madam Pomfreyová. Řeknu jí i to, jak se vám udělalo špatně při hodině, možná bude vědět, co by vám mohlo pomoci," nadhodila zcela normálně, dokonce se na Snapea mile pousmála, což nebylo tak těžké, když ho před sebou viděla zaraženého, pobledlého a překvapeného. Za normálních okolností by přemýšlela nad tím, zda se mu neudělalo znovu špatně, ale teď vypadal spíše šokován, což určitě začínala podtrhávat i náhlá ztráta krve. Byl bledší a bledší, černé oči mu víc a víc vystupovaly z tváře. Odvrátila se od něho a rázným krokem se vydala ke dveřím.

Zatracená ženská, prolétlo Snapeovi hlavou, když hleděl Hermioně do zad a každým krokem se mu zkracovala doba na rychlé vyhodnocení situace. Sotva pootevřel ústa, když promluvil. "No tak dobře," zavrčel. Dívka se zastavila s rukou na klice a než se k profesorovi otočila, přes tvář jí přeběhl vítězný úsměv. "Dojdu pro ty obvazy…"

Za chvíli se vrátil s malou lékárničkou, kterou držel v podpaží a levou rukou si stále v dlani přidržoval už další bílou látku. Hermiona odložila flakón s lektvarem pro zacelení ran na konfekční stolek a vzala si od Snapea lékárničku, kterou otevřela, a hned si z ní vzala několik obvazů. Snape se mezitím unaveně svalil do křesla a poraněnou ruku nechal vláčně viset přes opěradlo. Hermiona k němu na okamžik zvedla svou tvář, snad aby zjistila, zda ji pozoruje, ale když spatřila uvolněné rysy v Severusově tváři se zavřenýma očima, hned se cítila lépe. Vzala mu z dlaně bílou látku a pomalu se dotkla profesorových zbělených, studených prstů. Snape dlaň pomalu otevřel a ona spatřila tři tržné rány. První se táhla od zápěstí k palci a byla nejkratší, druhá vedla přes střed dlaně a ta poslední, středně dlouhá, začínala u malíčku a končila rovněž u zápěstí.

Pomalu mu mokrým hadříkem smyla zaschlou krev z prstů a zápěstí, a poté vzala první sadu měkkých polštářků a položila je Snapeovi do dlaně. Pak se natáhla pro obvaz a začala mu ruku obmotávat, snažíce se to utahovat tak akorát, aby se krvácení zastavilo. Pečlivě konec obvazu zavázala, a poté už zvedla tvář k profesorovi. Okamžitě se střetla s jeho ocelovým pohledem. Ztěžka polkla, ani ona nedokázala čelit Snapeově pohledu tak dlouho a tak zblízka. Začínala cítit po svém těle husí kůži, určitou tíhu na ramenou, a tak se ukvapeně zvedla a začala uklízet lékárničku. "Určitě to za chvíli přestane bolet," prohodila do ticha, jako by si snad myslela, že i Severus Snape vnímá bolest. Ten na ni také takovým způsobem pohlédl. V očích se mu odrazilo snad další překvapení nebo arogantní poznámka, kterou chtěl vyslovit nahlas, ale na poslední chvíli si to rozmyslel.

Pomalu se zvedl z koženého křesla a Hermiona se natáhla ke stolku, odkud vzala lahvičku lektvaru. "Možná by bylo dobré, kdybyste…" ani nemusela větu dokončovat, v tomto případě se Snape nehodlal zdráhat. Opatrně si otevřel ampulku a těsně před tím, než Hermiona zmizela vedle v laboratoři, její obsah vypil. Dívka se zatím vrátila do ponuré pracovny, kde se znovu vydala k poličkám se zdravotními lektvary. Natáhla se po krvetvorném lektvaru, už se s ním otáčela a chtěla se vrátit za Snapem, ovšem ten už dávno stál na prahu své laboratoře a hleděl na ni.

"Je obdivuhodné, jak rychle jste se dokázala zorientovat v mé pracovně," ušklíbl se s lehkým náznakem sarkasmu. Vzal si od ní krvetvorný lektvar, kupodivu stále nic nenamítal, a pomalu se vydal ke stolu, o který se zády opřel a zadíval se na Hermionu. Jediným pohledem dívce naznačil, že má pokračovat ve své práci, a tak se Hermiona pomalu vrátila ke kotlíku a začala ho znovu drhnout, aby to měla co nejdříve za sebou. Snape kousek od ní postával, v ruce svíral skleničku s lektvarem a z Hermiony nespouštěl zrak. Rozhodně měl o čem přemýšlet…

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 larina larina | Web | 8. září 2016 v 6:43 | Reagovat

půjčka online mnichovice :-!

2 Pudu Pudu | Web | 9. září 2016 v 6:24 | Reagovat

nová pujcka [:tired:]

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama