Červenec 2013

Překážka osudu (5. Kapitola)

25. července 2013 v 18:02 | Karol
Severus se další den na snídani ani oběd ve Velké síni nedostavil. Opravdu se nechtěl s obvázanou pravačkou promenádovat po hradě, a proto zůstal celé dopoledne ve svém sklepení. Na vaření lektvarů ani opravování prací se necítil. Byl pravák, v dlani cítil stále tlak, a tak tímto nechtěl bolest v ruce podporovat. Celé dopoledne proseděl před svým krbem s knihou dávno zapomenutých lektvarů rozloženou na klíně, ale ani za Merlina se na četbu nemohl soustředit. Myšlenkami stále utíkal k událostem minulým, ale také k budoucím. Uběhl měsíc od posledního svolání lorda Voldemorta a on začínal mít pocit, že to nebude dlouho trvat a bude tu další setkání. Bál se. Do snů se mu často promítal Voldemortův úlisný hlas a budil ho uprostřed noci celého zpoceného a vyděšeného. V životě by to nikomu nepřiznal. Své slabosti ukrýval před okolním světem a tvářil se pokaždé nezlomně a hrdě. Popravdě ho ale trápilo hodně věcí. Hodně věcí, s kterými by se potřeboval někomu svěřit. Nepotřeboval slyšet radu nebo podporu, stačilo by mu to někomu říct a tím ze sebe shodit to těžké břemeno, které nesl na svých ramenech a na které se stále něco nabalovalo. Dokud byl pro Voldemorta normálním posluhovačem a pro Brumbála důležitým členem profesorského sboru, dokázal tohle břemeno nést. Byl silnou osobností, která se nenechávala ničím zlomit. Ovšem, když si Voldemort na něho vymyslel další pikantnost, které zprvu nepřisuzoval velkou důležitost, tak si konečně uvědomil, že tímhle to asi všechno skončí. Že tomu nedokáže dál čelit. On, Severus Snape, už nezvládne dál nést zodpovědnost, která na něj byla naložena.

Selena Gomez - Come & Get It

2. července 2013 v 23:56 | Karol |  Music

Překážka osudu (4. kapitola)

2. července 2013 v 23:12 | Karol
Hermiona kráčela dlouhou chodbou, míříc do sklepení na školní trest. V dívčině zamyšleném pohledu se odrážela nervozita, zároveň se ale nemohla ubránit vtíravým myšlenkám a zvláštnímu pocitu, který jí rozhodně na náladě nepřidával. Musela si přiznat, že tenkrát v učebně lektvarů neodhadla situaci a šlápla vedle, ale ani omylem svého chování nelitovala, a to ani po tom, co od Snapea dostala trest. Byla pouze naštvaná a zklamaná. Vyčítala si svou naivitu, když si myslela, že to Snape nechá bez následků. Ale co měla podle něho asi dělat? Málokdy někomu přála něco špatného a to i v případě Snapea, i když se s ním vyloženě nesnášela. Nechat ho tam samotného v takovém stavu bylo pro ni zcela nepředstavitelné. Ostatní si to asi neuvědomili, ale určitě by byli pořádně vyděšení, kdyby se tam Snape sesunul k zemi v čirém bezvědomí.