Překážka osudu (2. Kapitola)

19. května 2013 v 12:28 | Karol
Další den bylo v Bradavicích přímo pozdvižení, když se školou roznesla zpráva, že Severus Snape málem zkolaboval při hodině lektvarů. A jakmile se nedostavil ani na večeři, i ten nejposlednější student nad tím přestal pochybovat a všemu uvěřil. Zpráva se hradem nesla neuvěřitelně rychle, měnila se v pošetilou historku, kterou si studenti přibarvovali po svém, až nakonec nabírala zcela nereálných hodnot. Byla to pouze síla slov a fantazie posluchačů, když se mezi studenty šuškalo, že Snape při hodině omdlel nebo snad málem vykrvácel a neudržel se ani na nohou. Nebyla to pravda, ač to základ v realitě mělo. Tato zpráva se donesla i k profesorům, kteří se ale k ničemu nehodlali vyjadřovat, i když k nim několikrát studenti vysílali zvídavé otázky. Pravdou bylo, že nikdo z profesorů nic nevěděl a většinu informací se dozvěděli právě ze studentských povídaček. Díky tomu byl Severus Snape náhle v centru dění. Ne, že by se o něho studenti báli, jen tomu stále nemohli uvěřit


"Můžeme dnešní poradu prohlásit za ukončenou," pousmál se na svoje podřízené Brumbál. Minerva, Filius a další se zvedli z kožených křesel a hrnečky položili na stolek před sebou. I Severus se pomalu vyhrabal z hlubokého křesla, ve kterém celou poradu v ředitelně tiše proseděl, aniž by řekl jediné slovo. Dokonce i ve chvíli, když se ho ostatní přímo zeptali, přecházel vše s čistou ignorací a maximálně se na směřovanou otázku zatvářil podle svého gusta. Během několika minut ostatní pochopili, že pokud s ním v normální den není téměř žádná řeč, dnes už s ním nebude vůbec žádná. Když odcházeli, Albus se nadechl a s pohledem upřeným na Severuse promluvil: "Minervo, na chviličku, prosím."

Severus se o svou kolegyni nestaral, pouze snášel pohled svého ředitele, který se do něho zavrtával modrýma očima a snad si i myslel, že ho tím rozhodí. To nikoliv. Prudce se otočil od křesla, plášť za ním zavlál, obtočil se mu kolem kotníků, a to už procházel dveřmi s nepatrným mumláním dobrého zbytku dne. Vydal se dolů po točitém schodišti do svých komnat. Cestou minul Rolandu Hoochovou, která diskutovala s Pomonou Prýtovou a párkrát se i stalo, že ženám do rozhovoru drze vstoupil profesor Filius Kratiknot, který musel pořádně zaklánět hlavu, aby viděl ženám do obličeje. Snape se kolem nich s nepatrným úšklebkem protáhl, téměř bez povšimnutí, a za doprovodu hlasitého klapání podpatků svých polobotek se vydal dlouhou chodbou ke sklepení.

"Nevíte, co se mu stalo?" odvrátila řeč Rolanda od momentálního tématu a upřela pohled na Severuse, který se svižným krokem vzdaloval.

"Tomu se nemusí nic stát, Rolando. To je prostě Severus," poznamenal k ní zkušeně Filius se smířlivým hlasem, ve kterém se odráželo i čisté nepochopení toho muže, o kterém se vedla řeč. "Ač musím uznat, že to, co se po škole povídá a co jsem se doslechl, ne že bych tomu věřil, pro něho asi není dvakrát příjemné."

Rolanda přimhouřila své velké oči a odvrátila od Severuse tvář až v momentě, kdy definitivně zmizel v další chodbě za rohem. Přesunula pohled k oběma svým kolegům a nepatrně přikývla. "Pravda," řekla tvrdě.

Pomona se na oba zvědavě dívala, už se chtěla zeptat, co si o tom vůbec myslí, když v tom se k nim otočila právě profesorka létání a oběma oznámila, že se musí vrátit do svého kabinetu. K tomu se přidal i Filius, a tak Pomona svou otázku spolkla a nakonec se s nimi rozloučila, než se vydala zpět ke svým bylinkám.

- - -

Minerva zatím vedla s Albusem rozhovor na téma Severus Snape. Ani ředitelovi totiž neuniklo to, co se po škole povídalo a čeho se studenti stali svědky. Pokud se opravdu něco dělo, potřeboval to vědět a předpokládal, že Severus to nikomu na potkání vyprávět nebude. Hned po tom krátkém rozhovoru se profesorka přeměnila v černou kočku a vydala se na obhlídku bradavických chodeb. Doufala, že na Severuse někde narazí, aniž by ho musela záměrně vyhledávat. Rozhodně by neměla odvahu vydat se za ním do soukromých komnat, v životě tam nebyla a bylo známo, že Severus Snape si své soukromí střeží tak pečlivě, že pustit někoho do těchto prostor by bylo zcela nemyslitelné.

Náhle se proti ní z rohu vynořila vysoká postava štíhlého profesora lektvarů se sinavou tváří. Ustoupila pomalu zpět, čímž se znovu skryla za zdí, a tak Severus neměl ani sebemenší možnost černou kočku spatřit. Zatímco se blížil k další zatáčce chodby, Minerva se přeměnila zpět ve vysokou ženu. Velmi šikovně si na Severuse počkala, a když už klapot rázných kroků byl téměř za rohem, vystoupila ze své skrýše. Okamžitě se s profesorem lektvarů srazila. Snape to ani omylem nečekal, zatímco Minerva ano, i tak ji ale Severus svou mužskou postavou málem porazil na zem. Nakonec ji pomohla udržet rovnováhu Severusova ruka, která jí hbitě vystřelila k paži a pevně stiskla.

"Zatraceně, Minervo," zamumlal muž tyčící se nad ní s překvapeným pohledem.

"Omlouvám se, Severusi. Nedávala jsem pozor," zalhala. Severus na to nic neřekl, pouze znovu spustil ruku ke svému tělu a s pevně semknutými rty zavrtěl hlavou. Když už to vypadalo, že se hodlá rozejít dál, aniž by s Minervou zbytečně konverzoval, rozhodla se žena promluvit: "Proč si dnes nic nenamítal, když se řešil ten prohřešek prváků ze Zmijozelu? Předpokládala jsem, že budeš proti, když se jedná o tvou kolej a ke všemu o takový počet bodů. Ne, že bych to dělala schválně, i když jsem samozřejmě pomyslela na to, že pokud jim tolik bodů seberu, Zmijozel už na školní pohár nedosáhne."

Snapeova tvář nabrala zcela tvrdých kontur, mezi obočím se mu objevila hluboká vráska, která značila krátké zamyšlení. Nakrčil s příchodem otázky čelo a zlehka se zašklebil. "Tvrdíš snad, že jsi mou kolej obrala záměrně o body, aby nemohla ohrozit Nebelvír v cestě za vítězstvím školního poháru?"

"Moc dobře víš, že takhle to není," odpověděla vzápětí upřímně. Snape se pouze nadechl a přikývl. Minervu znal dostatečně dlouho na to, aby věděl, že ona by nikomu z takového důvodu neuškodila. Od toho tu byli jiní. Třeba on.

"Mám pocit, že tohle chování mých studentů už by se omluvit nedalo. Tenhle prohřešek si zasloužil takovou výši trestu, ač ten trest dopadl na celou mou kolej. Nemusíš se ale bát, se všemi si to osobně vyřídím a můžu ti zaručit, že už se to nebude opakovat. Stejně tak, že do konce roku už neztratíme ani bod." Problesklo se mu potměšile v očích, z čehož Minerva pochopila, že se možná plete a Zmijozel není zcela venku ze hry o školní pohár.

Sama začala mít pochybnosti, jestli druhou část spravedlnosti vložila do správných rukou. Rozhodně o Severusovi nepochybovala, ale malí prvňáci si toho už museli vytrpět docela dost od svých spolužáků, když náhle přišli o sto osmdesát bodů. A to se očividně stále nesetkali se Severusem, který na výhře školního poháru velice lpěl. Soutěživost ve svém duchu se mu nedala upřít, a proto tohle většinou velmi těžce nesl a provinilcům dával všechno co proto. Tohle byl jediný případ, kdy se Zmijozelští museli Snapea obávat. Když připravili svou kolej o body.

"I bez toho jsi mi dnes přišel poněkud mlčenlivý," nadhodila znovu zcela nenápadně.

"Upřímně mě mrzí, pokud sis za celou dobu, co mě znáš, nevšimla, že já jsem mlčenlivý," odsekl jí nepříjemně, s důrazem na svá poslední slova. Rozhodně netušil, kam tímhle Minerva míří a co tím hodlá sledovat, o tom se ale přesvědčil hned vzápětí.

"Má to něco společného s tím, co se říká?" Napřímila se v zádech a pohlédla mu vyrovnaně do očí. Tím pohledem mu nabízela pomoc. Mohli si o tom promluvit, to by to ale Severus nesměl nevděčně přehlížet a tvářit se, že zvládá naprosto všechno, co se mu v jeho životě odehrává. Tvářil se tak silně a nezdolně, ale ani tak mu to nevěřila. Věděla, že někde hluboko v sobě už nemá sílu a musí se přemáhat ke každé činnosti, kterou dělá. Vypadal tak unaveně, vypadal jinak.

"Co se říká?" Pozvedl vyzývavě obočí tváříc se, že opravdu netuší, o čem Minerva mluví. Popravdě to ale tušil moc dobře. Nemuselo se to k němu ani donášet, stačil si to domyslet. Když se ráno dostavil na snídani do Velké síně, všiml si všech očí, které na něm visely a provrtávaly ho skrz na skrz, akorát mu to vlastní domněnku potvrdilo. Šestý ročník nezklamal. Překvapivě. Naštěstí si zvládl zachovat chladnou hlavu a nedal na sobě nic znát. Vzal si snídani a silnou černou kávu, a poté se vypařil zpět do svých komnat, aby se připravil na vyučování.

"Moc dobře víš, co se říká, Severusi," Minerva mu pohlédla trpělivě do očí. Pokud si snad myslel, že na něm nic nepozná a že si nedokáže věci odvodit, velice se pletl. Ani tak ale svou menší bitvu se Severusem nevyhrála, protože ten očividně nehodlal ustoupit, ač oba věděli, že lže.

"Ne, to teda nevím. Tak co se o mně říká?" zeptal se znovu.

"To, že jsi včera málem zkolaboval při hodině lektvarů. Znám i mnohem horší verze, ale vzhledem k tomu, že tě před sebou vidím živého, jim moc nevěřím." Rozhodla se s ním nakonec hrát tu dětskou hru, kterou sám započal. Nepatrně mu stouplo obočí a zpražil Minervu temným pohledem, než zcela nepatrně trhl hlavou. Všechno v sobě skrýval až přepečlivě dobře.

"Je politování hodné, že věříš dětské pošetilosti," ušklíbl se. "A teď mě omluv," na patě se otočil, černý plášť ženu lehce švihl přes holeně, a rozešel se dlouhou chodbou směrem, kterým přišel.

Minerva se do něho zabodávala pohledem až do chvíle, kdy zmizel v temném stínu rytířského brnění. Pevně semkla rty, aniž by si to uvědomila, a přemýšlela nad tím, co řekne Brumbálovi. Byla to pravda. Albusova domněnka se potvrdila. Teď by chtělo pouze zjistit, co se za Snaepovým podivným chováním skrývá.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lilly Lilly | Web | 2. června 2013 v 23:49 | Reagovat

hezky.. pořádně se nám ten příběh rozjíždí.. :) Jsem zvědavá, jak to bude dál, takže prosím honem honem piš :-) už se těším na další kapitolku!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama