Všechno zlé pro něco dobré

29. března 2013 v 17:09 | Karol
Všechno zlé pro něco dobré.. jednorázová povídka o chlapci, kterého zaslepila láska ke svému příteli.. Kvůli násilí přidávám varování 15+. Snad se bude líbit. :)




Nebylo to dlouho, co sousedi ze sousedního bytu zaslechli ostrou a velmi hlasitou hádku. Vlastně nebyl vůbec problém rozpoznat, kvůli čemu se dva mladí chlapci vedle v bytě hádají. Víceméně, hlas zvyšoval pouze jeden, ten druhý jen žadonil a chvílemi se pokusil také říct svůj názor, neměl ale v krvi takovou průbojnost a odvahu, aby se naštvanému příteli postavil a čelil mu.

Mladí, rozumní lidé kolem třicátého roku života byli poslední dobou nechtěnými svědky několika hádek a slovních přestřelek velmi často. Většinou pouze klidně seděli v podvečer u televize a náhle se přes tenké stěny ozval křik. Moc dobře věděli, že vedle nich nebydlí kamarádi, ale milenci a partneři. Rozhodně proti tomu nic neměli, však s mladým blonďákem se několikrát zastavili na chodbě a dali se do řeči, to s vysokým, tmavovlasým mužem už to bylo horší. Neměli ho rádi a moc dobře tušili, co se asi vedle za takových hádek odehrává. Měli z toho špatný pocit, pokud věděli, že se vedle v bytě děje domácí násilí, měli by to okamžitě nahlásit. Především pro dobro toho utlačovaného, sympatického kluka.

Hádka byla rychlá, i tak ale zanechala několik šrámů na srdci, i na těle. Především Tobias pociťoval bolest, která se promítala v různých formách. V hlavě mu řinčelo vztekem a smutkem, tvář mu brněla nedávnou fackou. Kdyby to tak bylo všechno, chlapec to ale dnes schytal mnohem víc, než kdykoliv jindy. Postupně se všechno stupňovalo a ne poprvé začal pochybovat o tom, jestli je tohle normální. Neměl se ale komu svěřit, rodičům by musel přiznat svou orientaci a to nepřipadalo v úvahu a komu jinému? Larse nechtěl zatěžovat, našel si nového přítele, rovného k němu a byl znovu šťastný, trápit ho něčím takovým by bylo sobecké. A tak seděl na sedačce, ramena měl hluboko spuštěná a u nosu si držel zakrvácený kapesník. Alien odešel a nezapomenul pořádně prásknout dveřmi, přičemž nadskočili i sousedé, protože to málem vyrvalo celá futra ze zdi. Tobiasova bolest se nadala popsat, polykal slzy zároveň s krví a přemýšlel nad tím, co tak hrozného provedl. Proč se tentokrát zase pohádali?

Vyměnil pár kapesníků a začal uklízet binec, co rozčílený Alien nadělal. Všechno vyžehlené prádlo mu shodil ze žehlícího prkna, bude to muset žehlit znovu a bude muset vysát, rozbil totiž talíř i s upečenou buchtou. Stará se tu o něho, vaří mu, žehlí a o všechny podobné věci se stará ve svých patnácti letech! Má ho rád, proto to dělá. Chce se mu zavděčit, ale jaký to má výsledek?

Ozvalo se tiché zaklepání, v první chvíli Tobias strnul a přemýšlel nad tím, kdo by to mohl být. Kousl se jemně do rtu a ztěžka se postavil na nohy, když otevřel dveře, stála v nich usměvavá sousedka, ve které se v očích zračilo pochopení. Trochu se přikrčil a tiše pozdravil, než se ale stihl zeptat, co potřebuje, ona se dala do řeči. Nakonec štíhlá žena uspěla se svým úmyslem a chlapci pomohla pouklidit, také se ale o něho postarala a především si s ním popovídala. Věděla, že by se do toho neměla motat, ale potom co vše věděla, to snad ani nešlo. Toho dne se toho dozvěděla spoustu a Tobias se ženě svěřil i s několika věcmi, které vlastně nikdo nevěděl. A i tak se v noci ložnicí nakonec ozýval pláč..


***

Usmíření v tom zvláštním a temperamentním vztahu probíhalo většinou podobně, ono nebylo zase tak těžké si Tobiase udobřit. Zvládl by to téměř kdokoliv, stačilo pouze zapojit mozek a vymyslet pár otřepaných, omluvných frází. Nestalo by se, že by Alien s tímhle někdy selhal. Stačilo ho jemně políbit, omluvit se a přikývnutou na pár lží, ve stylu, že už to neudělá. Byl to bludný kruh, ze kterého nebylo úniku, dokud by Tobias neprozřel, a také že on neprozřel..

Usmiřování mělo řadu rituálů a Alien po krátkém čase v tomto vztahu zjistil, že v tu dobu si s Tobiasem může dělat, co chce, protože to on je zaslepen láskou, která mu zabraňuje racionálně a normálně myslet. Ten blonďák se stal loutkou a ani si to pořádně neuvědomil. Po dlouhém milování, přišel vytoužený spánek. Tobias se mohl konečně klidně prospat a nemyslet na to, co se den před tím odehrálo. Většinu rozporů a nedorozumění si dával za vinu a trápil se tím, dlouho a dlouho, dokud se Alien nevrátil domů a neomluvil se mu. Pokaždé mu skočil kolem krku a nechal se nachytat tunou nechutných lží, které by ostatní lidé prohlídli, on ale ne. Miloval ho, chtěl mu dát vše, co měl. Celé své srdce, všechny své peníze.

***

Bylo zrovna pochmurné, letní ráno, když blonďák ležel v posteli sám. Líně se přetočil, minulá noc byla poměrně náročná, ale i tak se probral v brzkých hodinách. Zamžoural na odkrytou peřinu, která se mu kroutila u nohou a na první pohled se pod ní nikdo nezahříval. Bylo moc brzo, aby přemýšlel nad tím, kam se mohl Alien vytratit. Přišel pouze na jednu možnost - asi nemohl spát, a tak vstal dřív. Přitáhl si peřinu ke krku, nahrbil se na boku v zádech a pokračoval ve spánku. Únava byla mocná, tělo bolavé.

Otevřel oči asi za hodinu. Už se nehoupal na vlně polospánku, ale pomalu se probouzel a přemýšlel znovu nad věcmi, které ho za posledních pár měsíců opravdu trápily. Koneckonců, ten den neměl nárok na špatnou náladu, úsměv na odpočaté tváři mluvil sám za sebe. I když se jeho vztah rozpadal a hodně věcí se změnilo - především Alien. Po měsíci, kdy ho Lars - bývalý platonický přítel - nosil téměř na rukou, byl tohle tvrdý dopad na zem, takový je ale život. Naučil se v tom žít, nebylo to nakonec tak těžké, jako si po první schytané facce myslel. Naučil se po každé hádce znovu vstát, oklepat se z toho a hlavně, nadále Aliena miloval. Sice ho bil, ubližoval mu a dělal věci, co by neměl, ale patřil mu. Byla to možná jeho větší láska, než ta první. Udělal by pro něho cokoliv, proto se to naučil snášet. Bál se, aby ho Alien neopustil. Je to tak, růžové brýle ho tak ovlivnili, že si ani neuvědomil, jakých hrozných věcí se tmavovlasý muž dopouští. Snesl by mu modré z nebe, neuměl se na něho zlobit a něco mu vyčítat.

Z pootevřeného okna, které asi otevřel Tobiasův přítel, na něho začalo foukat. Teplejší vzduch naznačoval další letní den, a tak se pomalu posadil a natáhl se pro nově vyžehlené tričko, které si na sebe natáhl. Na těle měl ještě pár modřin z té rozepře, kvůli které den před tím Alien přišel a omluvil se. Úsměv se chlapci rozšířil na tváři, když si uvědomil, že se k němu Alien po každé hádce vrátí a zůstane s ním. Možná se na těch hádkách dalo nalézt něco pozitivního, možná ne, on to ale rozhodně uměl.

Červen skončil, léto začalo. Pro Tobiase začala zároveň nová kapitola života, úspěšně se dostal na Adorian*. Neměl tušení, co ho tam čeká, moc se ale těšil. Nová cesta, další začátek. Čekalo ho toho tolik nového, neměl ani představu, na co se měl těšit víc. Noví spolužáci, nové prostředí, jiná výuka? Nebo snad ta volnost, které dostanou rozhodně víc než děti na základních školách. Bylo to něco neprozkoumaného a to se mu právě líbilo.

Oblékl se do modrého trička a plátěných kalhot, pomalu se vydal na prohlídku bytem, protože stále byl usvědčený v tom, že Aliena někde najde. Neodešel by přeci po tak krásném zážitku, jako byl ten v noci. To by neudělal. Otevřel dveře a zamířil bytem, do ticha hlesl oblíbené oslovení.

"Lásko?" Nic.

V bytě nikdo nebyl. Trochu ho píchlo u srdce, když si musel přiznat, že není středobodem Alienova života. Škoda, on to tak měl. Alien byl pro něho všechno. Mrzelo ho, že to není vzájemné. Musel si přiznat, že jeho přítel je něco jiného, než jeho vězeň. Ani se mu nepokoušel volat, měl právo na svou volnost, a tak se usadil k televizi a namazal si rohlík s máslem jako snídani, zadíval se na film. Nezbývalo mu nic jiného, než na něho počkat.

***

Zrovna se film chýlil ke konci, když se ozval klíč v zámku. Tobias se nedočkavě napřímil v zádech, obava se mu ale také probleskla v očích. Pokud bude mít znovu špatnou náladu, asi to nedopadne dobře.. bylo to tak povětšinou. Jen co se ale otevřely dveře, postával v nich vysoký a usměvavý chlapík, s delšími vlasy schovanými za uši. Tobovi se samou radostí na tváři rozběhl úsměv, s úlevou vydechl a dojedl zbylý kousek rohlíku. Odvrátil od dveří tvář zpět k filmu, a tak si nevšiml dalšího muže, co stál ve stínu Aliena a nebyl vidět.

"Už jsi vzhůru?" zeptal se Alien, co došel do dveří a šikovně se opřel o jejich rám, takže dalšího muže za ním nemohl stále spatřit. Očividně se zdržel někde v chodbě, kde si sundával boty a bundu. Blonďák k němu zvedl fascinované oči mužovo krásou, krátce přikývl.

"Chci ti něco říct.." začal pomalu znovu dlouhán a ustoupil ze dveří, protože se za ním už objevila jeho návštěva. Jen co ho Tobias spatřil, znejistěl a rozmyslel si úmysl se zvednout a Aliena políbit, v tomhle byl poměrně nesmělý.

"Ano?"

Nastalo dlouhé ticho, které rušil slabý zvuk z televize. Alien se díval blonďákovi do očí, kterému se pod okem vyrýsovala pěkná modřina. Nakonec ani sám Alien nečekal, že by to došlo tak daleko, ale líbilo se mu tomu chlapci ubližovat. Bylo to zvrhlé a hodně ubohé, ale pokaždé mu to tak pomohlo, že to začínal praktikovat častěji a častěji. Možná, že kdyby se mu Tobias postavil, přestal by s tím, ale on to v životě neudělal. Pokaždé si to nechal líbit, všechno to snášel, což v jeho očích vůči Tobiasovi vzbuzovalo respekt. Před ním to nikdo až takhle nesnášel a to byla právě ta chyba, chtěl vědět, kdy už to nezvládne a tak přidával a přidával, násilí se stupňovalo. Dospělo to až sem..

Alien vstoupil do obýváku a za ním možná tak o celou hlavu menší muž s úzkým pasem, ale za to širšími rameny. Tmavě hnědé oči se zábleskem spokojenosti mu zdobily jinak vyhublou tvář s ostře řezanými rysy. O vlasech se dá mluvit jako o krátkých, neuspořádaných pramenech, jenž si našli své místo za ušima nebo ve výhledu majitele.

"Sbal si věci.." pronesl Alien zcela vážně, s kamennou tváří muže, jenž k tomu bezbrannému blonďákovi snad v životě nechoval žádné city. Omyl, měl ho rád, to vše ale vyprchalo mnohem rychleji, než čekal. Dalo by se považovat za zázrak, že spolu nakonec byli tak dlouhou dobu a to pět měsíců. Tobiasovi zaskočilo sousto v krku, zalapal po dechu a vyvalil na něho modré oči.

"Co-že? Proč?" zprvu si myslel, že se může jednat o hloupý vtip, nečitelné a vážné tváře dvou mužů, co teď stáli před obrazovkou, o tom ale nic nenasvědčovaly. Cítil, jak se mu ze vteřiny na vteřinu hroutí svět. Zoufale hledal vysvětlení. Přemýšlel, co zase provedl.

"A kdo je vůbec tohle?" zeptal se s ostřejším tónem a kývl hlavou k muži, co stál vedle jeho očividně už expřítele. Alien se uchechtnul nevídaným způsobem, vzal muže kolem pasu a naklonil se k němu pro polibek. To bylo právě to poslední, co Tobias za žádnou cenu chtěl vidět. Několik slz mu nepochopením spadlo z tváře. Alien si to očividně užíval, zvedl obočí a odpověděl mu na to, na co se ptal.

"Můj přítel, bude tu teď bydlet."

V tu chvíli to mladému blonďáčkovi stačilo, zalknul se a prudce zvedl. Tohle pro něho byla zrada a vůbec nepochyboval o tom, že ho Alien už dlouhou dobu podváděl. Musel se s ním přeci znát, když ho tak ze dne na den vyměnil. Musel s ním už něco mít.. to zjištění mu nepomáhalo, za chvíli se skoro dusil vlastními slzami, které se mermomocí tlačily z uslzených očí a stékaly po tvářích. Jakoby se v tom naivním hochovi všechno za tu dobu nahromadilo a teď dopadla poslední kapka. Pomalu chytl talíř, co ležel na stole i s kouskem toho rohlíku a aniž by to Alien čekal, ho po něm prudce hodil.

"Ty zasranej idiote!" rozeřval se na něho s plnou zoufalostí, než vzal jako správný hrdina nohy na ramena a rozběhl se k ložnici. Nikdo nečekal, že by tohle ten utlačovaný hoch mohl udělat. Talíř se Alienovi rozbil o tvář, máslo se šunkou se mu obtisklo na čele a krev v mžiku stékala po nose a rtu. Poslal svého nového přítele do kuchyně, ten nakonec rád poslechl, tušil, že tohle si musí oba vyřešit sami, a rozešel se za Tobiasem.

Když vešel do ložnice, téměř zhroucený blonďák seděl nad taškou a házel do ní urychleně všechno své oblečení. Už v tom bytě, v té přítomnosti toho muže, nechtěl trávit ani minutu. Stačilo mu to, i když ho miloval.. stále ho miloval. Tak hrozně ho miloval. Nepřetržitě brečel, v rukách každou chvíli svíral jinou barvu trička nebo kalhot, v tom se za něho ale postavil Alien a chytl ho za triko, neohleduplně s ním hodil na postel. Tobiasovi se zastavil dech v plicích, hrůzou a děsem, slzami a bolestí, která okamžitě přišla.

Zmlátil ho. Hodně.. nejvíc za celou dobu, co spolu byli a tím to také celé skončilo. Velkou bolestí na duši i na těle. Velkým překvapením, které nikdo nečekal.

***

Zrovna teď blonďák pomalu kráčí hlavní ulicí v Awoldu,** stříbrné společenské kalhoty mu ladí s bílou košilí a vestičkou. Sako si dnes nebral, je přeci začátek srpna, tudíž slunce i v těchto severních oblastech ustavičně svítí a dusný vzduch se nedá pomalu dýchat. Jediné štěstí, že se začíná pomalu stmívat a tma zakrývá většinu nedostatků malého, i tak dobře osídleného města. Většina modřin se mu na těle nestačila zahojit, na srdci a pošramocené duši už vůbec ne, a tak se ve výrazu může jevit jako muž zlomený osudem..

Jeho kroky se výrazně zpomalí, když zahlédne místo, kam míří. Na tohle se vlastně už dlouho těšil, na něco nového, co mu vnese nějaké zpestření do života. Sice netušil, že už v tuhle dobu nebude mít svého partnera a bude znovu osamocená ovce ve stádě, ale nakonec v tom dokáže nalézt několik pozitiv. Třeba právě to, že může začít od začátku úplně ve všem. S tím také nakonec otevře dveře od Adorianského baru a upře pohled na charismatického, usměvavého muže posedávajícího na barové židličce u baru. Ten úsměv.. líbí se mu a to ještě neví, že do toho úsměvu se také zanedlouho beznadějně zamiluje.

**Awold -město, ve kterém se nachází univerzita Adorian
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 maj-v-cervnu maj-v-cervnu | E-mail | 15. května 2013 v 20:27 | Reagovat

moc krásné! je to dramatické i vášnivé, prostě se to skvěle čte! ;-)

2 Karol Karol | Web | 29. května 2013 v 18:34 | Reagovat

[1]: Děkuju:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama