Překážka osudu (8. kapitola)

26. listopadu 2013 v 17:52 | Karol
Brumbál se srdečně usmál na své podřízené, když se diskuze na poradě profesorského sboru stočila k průběžným výsledkům školního poháru. "Myslím, že bychom Mrzimor neměli podceňovat," uculil se a zamrkal na profesorku Prýtovou.
Porada se pomalu blížila ke svému konci. Profesoři si povídali o nedůležitých a osobních věcech a už dávno neřešili školní záležitosti. Severus seděl hluboko v koženém křesle a distancoval se od všeho dění. V rukou držel hrneček s černou kávou, do kterého nepřítomně hleděl. Za celou dobu nepromluvil. Také to nebylo potřeba. Ozýval se pouze ve chvílích, kdy to s ním souviselo a ostatní od něho chtěli znát odpověď. Zbytečné brebentění pro něho ztrácelo smysl, a tak se také několikrát stalo, že se dostavil na poradu, posadil se, na půl ucha si vše vyslechl, a, aniž by něco řekl kromě pozdravu, zase odešel.
 


Překážka osudu (7. Kapitola)

25. září 2013 v 21:21 | Karol
Madam Pomfreyovou Snapeův útěk neuvěřitelně pohoršil. Ten den navštívila Snapea ve sklepení, kde mu mezi dveřmi rázně vynadala, až to Severusovi téměř vyrazilo dech.

"Musím vám říct, Severusi, že já už zažila opravdu hodně. Nevěřil byste mi, čeho jsou studenti - pacienti schopní, ale aby mi z ošetřovny utekl profesor, to teda..." neměla dechu, "to se mi ještě nestalo!"
 


Překážka osudu (6. Kapitola)

11. srpna 2013 v 16:45 | Karol
Ošetřovnou se ozvalo hlasité zabouchání na dveře. Severus se levačkou opíral o chladnou kamennou zeď a čekal, až mu někdo otevře. Nikdo ale nepřicházel. Zabouchal znovu, a ani se neobtěžoval pomyslet na to, že by mohl spící pacienty v ošetřovně vzbudit. Motala se mu hlava a potřeboval si urychleně sednout, to by ovšem nesměl trčet v chladné chodbě přímo před ošetřovnou a dožadovat se toho, aby mu vůbec někdo otevřel. Zabouchal naposled zaťatou pěstí, a hned poté se dveře prudce otevřely a vyletěla z nich rozespalá, zato už vztekem rozžhavená madam Pomfreyová.


Překážka osudu (5. Kapitola)

25. července 2013 v 18:02 | Karol
Severus se další den na snídani ani oběd ve Velké síni nedostavil. Opravdu se nechtěl s obvázanou pravačkou promenádovat po hradě, a proto zůstal celé dopoledne ve svém sklepení. Na vaření lektvarů ani opravování prací se necítil. Byl pravák, v dlani cítil stále tlak, a tak tímto nechtěl bolest v ruce podporovat. Celé dopoledne proseděl před svým krbem s knihou dávno zapomenutých lektvarů rozloženou na klíně, ale ani za Merlina se na četbu nemohl soustředit. Myšlenkami stále utíkal k událostem minulým, ale také k budoucím. Uběhl měsíc od posledního svolání lorda Voldemorta a on začínal mít pocit, že to nebude dlouho trvat a bude tu další setkání. Bál se. Do snů se mu často promítal Voldemortův úlisný hlas a budil ho uprostřed noci celého zpoceného a vyděšeného. V životě by to nikomu nepřiznal. Své slabosti ukrýval před okolním světem a tvářil se pokaždé nezlomně a hrdě. Popravdě ho ale trápilo hodně věcí. Hodně věcí, s kterými by se potřeboval někomu svěřit. Nepotřeboval slyšet radu nebo podporu, stačilo by mu to někomu říct a tím ze sebe shodit to těžké břemeno, které nesl na svých ramenech a na které se stále něco nabalovalo. Dokud byl pro Voldemorta normálním posluhovačem a pro Brumbála důležitým členem profesorského sboru, dokázal tohle břemeno nést. Byl silnou osobností, která se nenechávala ničím zlomit. Ovšem, když si Voldemort na něho vymyslel další pikantnost, které zprvu nepřisuzoval velkou důležitost, tak si konečně uvědomil, že tímhle to asi všechno skončí. Že tomu nedokáže dál čelit. On, Severus Snape, už nezvládne dál nést zodpovědnost, která na něj byla naložena.

Selena Gomez - Come & Get It

2. července 2013 v 23:56 | Karol |  Music

Překážka osudu (4. kapitola)

2. července 2013 v 23:12 | Karol
Hermiona kráčela dlouhou chodbou, míříc do sklepení na školní trest. V dívčině zamyšleném pohledu se odrážela nervozita, zároveň se ale nemohla ubránit vtíravým myšlenkám a zvláštnímu pocitu, který jí rozhodně na náladě nepřidával. Musela si přiznat, že tenkrát v učebně lektvarů neodhadla situaci a šlápla vedle, ale ani omylem svého chování nelitovala, a to ani po tom, co od Snapea dostala trest. Byla pouze naštvaná a zklamaná. Vyčítala si svou naivitu, když si myslela, že to Snape nechá bez následků. Ale co měla podle něho asi dělat? Málokdy někomu přála něco špatného a to i v případě Snapea, i když se s ním vyloženě nesnášela. Nechat ho tam samotného v takovém stavu bylo pro ni zcela nepředstavitelné. Ostatní si to asi neuvědomili, ale určitě by byli pořádně vyděšení, kdyby se tam Snape sesunul k zemi v čirém bezvědomí.

Malfoy - žádné místo pro cit (část druhá)

28. června 2013 v 22:45 | Karol
Lepší léto si Draco ani Hermiona nemohli přát. Když Hermiona tenkrát, před měsícem a půl, překročila práh sídla Malfoyů, měla strachem sevřené srdce. V tu chvíli si ani omylem nepomyslela, že pozná Luciuse Malfoye v naprosto odlišném světle. Přátelského a pozorného. Sám Draco poté přiznal, že ho otcovo chování také překvapilo, více to ale s Hermionou neprobírali. Oba byli rádi, že seznámení proběhlo plynule a v klidu. Lucius jejich vztahu zatím nebránil. Měl jedinou podmínku. Nechtěl, aby o Hermioně kdokoliv věděl. Takže se toho pro Draca a Hermionu vlastně moc nezměnilo. Stále se stýkali v utajení před okolním světem.

Překážka osudu (3. Kapitola)

14. června 2013 v 18:29 | Karol
Severus se svižným krokem rozešel dlouhou chodbou, až zmizel ve stínu lesklého brnění, a o pár vteřin později zabočil prudce za roh. Až poté svou chůzi o něco víc zvolnil a vztekle si z tváře odsunul pramen mastných vlasů, který se mu v zápalu rychlé chůze přilepil na tvář. Měl toho akorát tak dost. Většina těch tupých hlav po škole šířila věci, o kterých neměla ani sebemenší zdání. Nesnášel, když byl středem pozornosti a náhle se ze dne na den stal tématem všech bezduchých studentských rozhovorů. Sama Minerva tomu přidala poslední kapku. Ta zatracená ženská neměla sebemenší důvod míchat se do takových věcí. Nikdo k tomu neměl důvod. Nehledě na to, že prohřešek malých prvňáků a ztráta sto osmdesáti bodů ho také pořádně rozmrzela, ač to na sobě nedal znát a tvářil se, že se ho to ani lehce nedotklo. Tak trochu dotklo. Začínal se obávat, že tento školní rok by mohl být jedním z jeho posledních, a tak chtěl vyhrát školní pohár. Navíc rozhodně nestál o výchovné problémy svých studentů, které by musel řešit. Školní pohár chtěl vyhrát pokaždé, i když se neocital v takové situaci, ale teď se k němu upnul mnohem více než normálně. Možná podvědomě doufal, že je to poslední věc, ve které by mohl uspět. Po ztrátě tolika bodů už to ale vypadalo téměř nemožně. Prvňáci. No ovšem, nevychovaní prvňáci.

Kam dál